Magazín Koše z Prahy
Jízdenka do ztraceného synth-popového světa
Po 16 letech přichází nové album od kapely The Cure, hrající od roku 1976. Její…
Vlak z/do ztraceného světa
Když kapela the Cure v roce 1986 nastoupila do slavného vlaku Orient Express, nizozemské noviny Hit Krant o cestě psaly v článku s nadpisem „New Wave romance on the Orient Express“ a britský Daily Express s nadpisem „The Perfect Cure!“ Po 38 letech fanoušek kapely napsal pod video ze streamu koncertu k novému albu „I AM CURED.“ Originální marketingový tah s vlakem Orient Express kapela The Cure zopakovala 1. listopadu 2024, luxusní vlak nahradil globální stream.
Kapela The Cure letos po 16 letech uvedla nové album SONGS OF A LOST WORLD a na svém YouTube kanálu vysílala živě koncert k uvedení nového alba.
Stejně jako v roce 1986, tak i teď přijíždí vlak s medicínou a doporučujeme zakoupit jízdenky do první třídy… Vlak ze ztraceného světa i vlak do ztraceného světa přijíždí na první kolej!
Jedna kapela na 48 let
V roce 1976 zakládá sedmnáctiletý Robert Smith spolu se svými spolužáky ze střední školy Michaelem Dempsey (basová kytara), Lolem Tolhurstem (bicí), zpěvákem Peterem O’Toolem a kytaristou Porlem Thompsonem kapelu s názvem Easy Cure.
Na jaře 1977 vyhráli v Londýně spolu s dalšími sedmi kapelami soutěž talentů, což pro ně znamenalo tisíc liber a možnost nahrát desku u německé společnosti Hansa. Začátkem roku 77′ odchází z kapely zpěvák Peter O’Toole, za mikrofonem ho nahrazuje Robert Smith. Easy Cure navrhují, aby první písní na novém albu byla „Killing an Arab“ o čemž Hanza nechce ani slyšet. Robert Smith marně vysvětluje, že song nemá žádný rasistický obsah, nýbrž se jedná o text inspirovaný románem „Cizinec“ od Alberta Camuse. Hanza není spokojená ani s ostatními nahrávkami Easy Cure a koncem března 1978 s nimi vypovídá smlouvu.
Slovo „Easy“ zmizelo z názvu kapela v roce 1978 a trio hudebníků se pod názvem The Cure upsalo novému labelu Fiction Chrise Parryho. V květnu 1979 vyšlo s velkým ohlasem jejich debutové album Three Imaginary Boys a singly „Boys Don’t Cry“ a „Jumping Someone Else’s Train“.
Koncem roku 1979 kapelu opustil Michael Dempsey a do kapely nastoupili Simon Gallup (baskytara) a Matthieu Hartley (klávesy). Počátkem roku 1980 se kvarteto Cure pustilo do zkoumání temnější stránky Robertova písničkářství a vyšlo jim minimalistické klasické album „Seventeen Seconds“ spolu s prvním „hitovým singlem“ „A Forest“. (zdroj: www.thecure.com/bio/, volně přeloženo)
V rámci takzvané nové hudební vlny, post-rocku a synth-popu o své místo na hudebním výsluní soupeřila kapela The Cure s kapelami Alphaville, Blondie, Culture Club, Depeche Mode, Duran Duran, Eurythmics, Flock of Seagulls, Frankie Goes to Hollywood, Human League, Billy Idol, Joy Division, New Order, Gary Numan, O.M.D., The Police, R.E.M., Simple Minds, Soft Cell, Spandau Ballet, Talking Heads, Tears for Fears, Thompson Twins, Ultravox nebo Visage.
Nejedna z těchto kapel již ukončila svou kariéru, nebo vystupuje v omezeném složení, některé koncertují pořád.
Death and dying becomes more [prevalent] every day, unfortunately. When you’re younger you romanticise it. Then it starts happening to your immediate family and friends. Then it’s a different thing,
The world seemed to stall at that moment. I grew up in the glorious 30 years from the end of the second World War. The world I was born into was getting incrementally better. It seemed it was on an upward trajectory. The moon landing was part of that. I turned 16 in 1975, and it seemed like the world stalled and it’s been travelling down ever since. That’s the core … that’s the beating heart of the album.
Kdo by nezíral na měsíc a kde je ten zasr... hrom?
This is the end of every song that we singThe fire burned out to ash andThe stars grown dim with tearsCold and afraidThe ghosts of all that we’ve beenWe toast, with bitter dregs, to our emptiness
Zírání na Měsíc a nadšené sledování přistání člověka na Měsíci se zdá být tak trochu klukovinou. Jak se časy mění, tak i kluk dospěje a uvědomí si, že nové nahradí staré, staré zůstane ve vzpomínkách a začátek nového nahradí konec starého.
„This is the end of every song that we sing… The fire burned out to ash and… The stars grown dim with tears… Cold and afraid… The ghosts of all that we’ve been… We toast, with bitter dregs, to our emptiness“ zpívá Robert Smith první slova koncertu ze skladby Alone. Píseň pokračuje sebereflexí a slovy „Where did it go? Where did it go? Where did it go? Where did it go? Broken voiced lament to call us home… This is the end of every song we sing alone.“
Další skladby z alba Songs of a Lost World jsou And Nothing Is Forever, A Fragile Thing, Warsong, Drone:Nodrone, I Can Never Say Goodbye, All I Ever Am a Endsong. Vydejte se společně s kapelou The Cure na melancholickou, nostalgickou synth-popovou jízdu za písničkami ze ztraceného světa.
Koncert v londýnském TROXY zahrála kapela The Cure v sestavě: Robert Smith (zpěv, kytara), Simon Gallup (baskytara), Jason Cooper (bicí, perkuse), Roger O’Donnell (klávesy), Reeves Gabrels (kytara ) a Perry Bamonte (klávesy, kytara).
Celý koncert trval 3 hodiny, po 50 minutách skladeb z nového alba kapela zahrála své známé hity a po po 2,5 hodinách po druhé pauze si Robert Smith na margo zvukových efektů deště a hromu postěžoval: „where´s the f… thunder“.
Koncert pro omezený počet lidí, kteří zakoupili vstupenky se odehrál i pro ty, kteří vstupenky nezakoupili, a přece se zúčastnili. Stejně jako v roku 1986 kapela The Cure přijela do Evropy vlakem Orient Express, podobně i halloweenský koncert 1. listopadu 2024 přijel k fanouškům prostřednictvím YouTube globálního streamu.
Luxus se nikdy neomrzí
Nové album kapely The Cure i jejich globální stream pro všechny jsou excelentní vzpomínkou na minulé časy, velice příjemnou jízdou synth-popovou zajížďkou v historii hudby a naplňující konečnou stanicí jedné éry víry v lepší zítřky a v pokrok. Není to laciný falešný sentiment nebo vzpomínkový optimizmus ve stylu sociálních skupin typu Pamatuješ, Jak se žilo za… (socialismu), není to laciná fascinace nad orwellovsky vyprázdněným obsahem. Písně ztraceného světa od kapely The Cure jsou jako bájný vlak Orient Express po letech; luxus se nikdy neomrzí.